. .
Text
. .

Epitaf


Na posledním kroku dlouhé cesty

smět se ohlédnout a říci:

Byla přímá –

to je nejkrásnější triumf duše bojující,

ačkoli trvá jenom jeden dech.


A pak se zmocní snítky vážný proud,

pláč s úzkostí se vystřídají v tesknu hlídky,

nebe se roztrhne nad očima.


Z jamky v dobrém písku dětské duše

prohlubujeme se

až k hrobu.

To je osud člověka,

leč to je taky vše.

Ne, nezemřels.

Tys vyhlédl jen z okna do noci,

jež vyčkávala rána,

klidná jak tvé ruce.


Hle klíč svědomí haraší

a otvírá se brána.

Spravedlivý bude soudit dobu.


Závan větru přejde, les nedošumí.

A básník zpívá,

jak nejlépe umí,

že se snad zapomíná

ode dne ke dni

a do smrti.

Ale nezapomíná se

Navždy



Název textu: Epitaf
Autor: Josef Kainar
Vložil: Luděk Černý (erl)