. .
Text
. .

Cesta


To je ta cesta

třema rovinama.

To je ta cesta,

kterou jezdím rád.

Volant se chvěje mi pod rukou.

Můj vůz je silný

a má v sobě býka.


To je ta cesta,

kterou cítím v dlaních.

Dokola pole,

širošírý pole,

a všude tam na nich

obilí syčí

jako hadí sněm.

V příkopu tráva na kolínka padá.

Ten můj vůz je trávě

arcibiskupem.


To je ta cesta,

co mi vede k srdci.

To je ta cesta,

kterou ze sna znám.

Na jejím konci

vždy se něco třpytí.

Na jejím konci

v horký dálavě.

Někdy si říkám:

klubko zlatých nití.

A jindy zase, že tam značka je:

Pozor! Dva obři!


Anebo také:

Nechej na hlavě . . .

– Ale je fakt, že tam v tý dálavě

na konci cesty

vždy se něco třpytí.


Ke světlu přímo!

Vzadu nechat prach!


A silnou vzpomínku

na sebe v rovinách.



Název textu: Cesta
Autor: Josef Kainar
Vložil: Luděk Černý (erl)