. .
Text
. .

Ve vedlejším domě


A třeba právě ve vedlejším domě

dějou se věci

skoro zázračný.


Jeden tam hlínu jako chleba hněte

a vemlouvá se špachtlí

přímo do zvířete

reliéfu, kterej nesmí schnout

ve žhavým vzduchu

vršovický půdy.


A jinej počítá, co tane nad mračny,

počítá záření, který jsou napřed rudý,

nežli se rozpadnou,

a to je jiná věc než chirurgický případ,

o kterým nerad, hrozně nerad mluví

ten s brejličkama sůvy,

o poschodí níž,

co slýchavám ho, jak si myje ruce.

Ze zvyku doktorskýho,

celý hodiny.

Vodovod zpívá, že von je tak sám.


A pod ním bydlí jedna mladá ženská,

a z tý se mládencům

až v očích zatmívá.

A právě vona nemá příležitost,

a vůbec nemá ke komu být něžná,

a umí chodit,

jak se kdysi psaly

klínovým písmem přísný zákony

do desek hliněnejch, a co je jí to platno,

že mládencům se vod ní

v očích zatmívá,

když ona umírá v tý kráse zaživa.




A třeba právě za vedlejší stěnou

dějou se lidi, který by ti dali

ze sebe půl,

jen umět zaklepat,

ach jenom dovést malinko mít rád,

aby to nebylo

jako hra na ozvěnu,

to na ozvěnu pana hlupáka,

co do starejch skal šťastně huláká,

že on je on,

a když se mu zvuk vrátí,

je celej bez sebe,

a zajde na pívo.


Jen umět klepat na lidi,

a stěnám naslouchati.



Název textu: Ve vedlejším domě
Autor: Josef Kainar
Vložil: Luděk Černý (erl)