. .
Text
. .

Ryby


Podobny břitvám, které zajíždějí

vždy hloub a hloub, a v sousto hlubiny,

čím jiným nežli břitkostí

se v silném řezu chvějí.


Tak se to zdá, jen zdá.

Býti jimi, poznal bys,

že hrůza vodí je v té jejich věčné pouti,

protože rozkázáno je jim

nikdy nevyplouti

z vody,

kterou nepoznají nikdy, protože

v tom poznání jim brání jejich sliz.


Co jiné my jsme, břitvy lidské pleti,

kteří vykrájíme sousta hlubinná.

Nejprve Tma je. Láska pak. A my,

my vrstva třetí,

hltavá skutečnost šílené hlavatky,

jsme naživu, jak jen to jde.


A proud, jda pozpátky,

nám neznatelnou silou

skvělé křivky láme,

nepřetržitým náznakem, že přes lásku

svou vodu, boha svého,

nikdy nepotkáme.


A do vody pak, jež se přišeřívá,

shora se někdo ustavičně dívá.



Název textu: Ryby
Autor: Josef Kainar
Vložil: Luděk Černý (erl)